Město je jedním ze základních biblických témat. Židovsko - křesťanská tradice vyšla z prvotního přírodního Ráje a nabídla lidstvu zahradu jako perspektivu rajského štěstí, které představovalo návrat k pramenům, ke zlatému věku křesťanství, postupně pak nahradila zahradu městem.
Na Západě je ve 12. stolení váha židovsko-křesťanské tradice velmi silná, obraz města v ní zaujímá prvořadé místo a je obvzláště příhodný pro vyjádření pocitů dominantních vojenských vrstev.
Stereotypní obraz města, to je i převaha dvou hlavních pohybů: první z nich vypíná hradby, věže a stavby k nebesům, druhý vede skrze městskou bránu, ono neutuchající proudění zevnitř uzavřené kultury do okolní přírody a naopak, proudění mezi světem zemědělské produkce a světem spotřeby, výroby a směny zboží, proudění mezi útočištěm a místem dobrodružství a samoty. Město je pro společnost ideálním podle starověkého pravidla pravé a levé, podle principu horní a dolní, vnitřní a vnější, s příklonem k vertikálnosti a interiorizaci.
Stereotypní obraz města na druhé straně také skrývá dvojsmyslnou touhu po dobývání města, po ukořistění města, a mimo to i základní dvojsmyslnost samotného města, Babylon nebo Jeruzalém, Babylon a Jeruzalém, která se vyvíjí od harmonické jednoty ke zmatku, od touhy ke strachu, od zkázy ke spáse.
Násilí a dvornost byla přinejmenším ve 12. století nerozlučná dvojice a hrdinové našich děl jsou toho důkazem, když zacházejí s městy jako se ženami, jež obdivují, po nichž touží a které si přivlastňují silou nebo s jejich dobrovolným souhlasem.
Jak tedy prostřednictvím dobových literárních děl interpretovat ideologický vztah válečníků k městu a jeho novým, rychle se vzmáhajícím pánům, měšťanům?
Prvním typem vztahu k městu je chtivost. Válečníky, kteří ani v nejmenším městy neopovrhují, přitahuje jejich krása a bohatství, avšak chtějí jich jen využít, aniž by proto museli měnit svůj životní styl. Města jsou pro ně místem výběru poplatků a ekonomického odírání, požitků a základnami válečnických aktivit: jsou vhodným bodem obranné strategie vojenského systému, který staví obranu nad útok, jsou centrem turnajových klání a východiskem válečných výprav. Z toho pohledu se tedy město jeví jako kořist.
Druhým typem vztahu je idealizace. Město není jen krásné, dobré a bohaté, ale je i místem harmonického soužití stavů, zejména rytířů a měšťanů, pod záštitou krále. To je městská sociální utopie.
Třetí obraz města vytvořený v představách válečníků je ostře kontrastující s oběma prvními obrazy. Je to rozpor mezi hodnotovým systémem válečníků a měšťanů: odlišnosti ve stravovacích návycích, v odívacích zvyklostech, v typech výzbroje, v profesionalitě jednání, a především ve stylu bydlení. Proti světu města stojí svět hradu a lesa, žonglérů a lovu. Ale přitažlivost města, sen o městské harmonii stírá tento skrytý antagonismus.