K základnímu protikladu města a lesa se váže další zakořeněný antagonismus středověkého hodnotového systému člověka a zvířete. Tady nemůžeme nevzpomenout na divého muže, lesního člověka, jenž pronásleduje středověkého člověka v jeho představách a jehož se lidé rozrušeni ptají, když ho potkávají v lese nebo v literatuře a v umění: "Jsi člověk nebo zvíře?"
Lidé přicházející do měst vstupují do prostoru zároveň materiálního, právního a etického a stávají se někým jiným, něž čím byli, stávají se měšťany, obyvateli měst, z nichž jsou jako první vidět brány otevírající cestu k novému statutu. Město je civilizace. Vojenská, rytířská hodnost se označuje připásáním meče, hodnost úřednická svazkem klíčů, královská moc přijetím koruny nebo usednutím na trůn. Stejně tak se lidé, kteří přicházejí do města, musí viditelně zříci všech znaků nerovnosti, jako se při budování každého obyčejného domu musí kameny zbavit všech výčnělků a dřevo listů, suků a nerovností. Je nutné, aby tím členové nové společnosti dali jasně najevo vůli být společně, "bezplatně" svázáni dobrovolnou vzájemností. Město je společností rovnosti a vzájemné pomoci.